Přátelé, je to doma!
Vloni jsem tu tvrdil, že budu se závěrečnym příspěvkem sezony stručněj… a pak dostal naloženo, že nejsem briefingový typ

No, něco na tom bude…
14 let. Od posledního titulu jsem stihnul spoustu životních kroků, ale nepřestalo mě žrát, že jsem se nejel podívat na oslavy titulu. Do Pardubic jsem to vždycky měl daleko, dřív 50km, teď už dlouhodobě přes 100… poslední sezony jezdim čím dál tím víc a víc to prožívám, i když bych měl být starší a rozumnější. No, asi nejsem
Včera to byla pohádka. Doufal jsem ve vítězství doma na zimáku, ale v době Červusovy terminální rány do sítě ex-fantoma jsme se zrovna u televize sešli všichni čtyři. Nevim jak manželka, která hokej moc neprožívá, ale já a děti jsme křičeli radostí a na ten moment nikdy nezapomenu. Stejně jako na to, co následovalo, ale o tom až za chvíli.
…
Když vloni skončil Hořák, kterej okopával zahrádku snad ještě dřív, než dali Kometě pohár, a začalo se proslýchat, že k týmu půjde Fíla s Mlejňasem, byl jsem celkem kyselej. Mlejnek měl dobré renomé, ale Pešiho jsem prostě a jednoduše neměl rád. Působil na mě jako protekční arogantní chlapeček, když vystrnadil od repre Miloše a pak vyhořel jako novinovej papír. Přes rok jsem tu pak četl opačný info - jak je v pohodě, jak si ze sebe umí udělat prdel, vnímal jsem, jak míchal se sestavou kvůli neustálým zraněním a ono to fungovalo. Správnej chlap umí přiznat, že se mýlil. Nevim, jestli jsem správnej chlap, ale Filipovi jsem křivdil, pokud jsem tady vloni psal nějaký negativní komentáře, beru je zpět a navrch přidávám omluvu. Z celýho play off vypíchnu sedmej zápas se Spartou, ta sestava měla prostě koule. Zdá se, že naše vedení našlo klid a trpělivost, doufám, že realizák vydrží pěkných pár (úspěšných) sezón.
Klid. To je vlastně dost výstižný slovo… Z týmu jsem ho cítil celou sezonu, takovej ten pocit, že si jsou sami moc dobře vědomí svých schopností a vyhrát zápasy, kdy se tolik nedaří. Jo, pořád se nemůžeme zbavit nemoci, kdy nám během zápasu odejde na chvilku hlava, ale až na explozi s Libercem (0:5) a promrdaný vedení 4:1 ve třetim finále mi nenaskakuje žádnej vyloženě průser zápas. Koreis, kterej na nás nenechá nit suchou, často říkal. že jsme „našli cestu vyhrát“. Tou cestou jsme si dokráčeli pro dva kýbly, pánové, já smekám.
Smekám před nestárnoucím Červusem. V únoru jsme byli v Miláně na ČF s Kanadou a já nechápal, jak si je vodil. Hlavně ať zdraví vydrží, těšíme se na další geniální přihrávky a šibenice. Ke zlatýmu gólu si dovolim jen (můj oblíbenec Sejk promine):
Dej to Červovi na volej
a běž se rovnou radovat,
je to hokejovej čaroděj,
o kterém se tu bude ještě dlouho povídat…
Smekám před Sedlem, kterej se konečně vztekal jen v únosný formě

a hrál naprosto fantasticky. Kapitán na svym místě, chápu, že soupeře i fanoušky ostatních sere, mě by sral taky. Má pořád na hlavě terč (doslova) a jen se modlim, aby kvůli tomu otřesu a neustálejm prasárnám soupeřů nemusel končit dřív kariéru.
Smekám před Willdou. Co s nim povedl Jirka Sklenář, to je naprosto neskutečný. Jiný číslo na dresu, domácí zápasy v červených, možná i to trochu psychicky pomohlo k tý fantazii, co letos předváděl. Přál bych Romanovi pozvánku do repre, zasloužil by si to.
Smekám před Mandym. Ten jeho příběh všichni známe, posral to a vykoupil se. Kdybych v obrázkovym slovníku hledal význam slova srdcař, bude tam Mandyho podobizna. V play-off si prý vyhodil rameno (teď už to snad můžu říct), ale vůbec to nebylo znát.
Smekám před Migem, kterýho jsme si přibalili k Jonesovi, když se scout jel podívat do Žiliny. Talent od pánaboha, na takový hráče je radost chodit na zimák a vůbec mi nevadí, že po Zohym převzal čislo 79.
Smekám před Dvořkou. Toho během play off potkat v noci v lese, tak se zakousnu do stromu a dělám suchou větev.
Smekám před Johnym. Blokovat se zlomenym prstem střely rukou? Ten člověk je blázen!
Smekám před Poulou, kterej ukázal, jak hodně je pro i takhle nabušenej tým platnej článek sestavy. Bitka se Sikorou byla jen třešnička…
Smekám před Sobem. Dostával tu naloženo, trápila ho zranění, ale za mě jeden ze zásadních dílků skládačky k úspěchu.
Smekám před Kelímkem. Někdo mi říkal, že v šatě hubu nezavře, no, vedle něj bych sedět nechtěl

ale kolik on toho najezdí a vybojuje! Neskutečný.
Smekám před Kondelem. Mám ho rád, je obrovskej a ty jeho chapadla umí výborně používat. Doufám, že se po zranění nebude bát chodit před branku…
Smekám před Smejkem. Po operaci jinej hráč, platnej, aktivní, nepříjemnej. Přicházim mu na chuť…
Smekám před Laukičem. Takovýhle výkony prakticky na jedný noze? No ty bláho…
Smekám i před ostatníma (už takhle je tenhle můj výblitek tak dlouhej, že to nikdo nebude číst

).I když se někdo třeba trochu trápil s formou v play off (zdravím Kauliho a Koště), bez nich by to nešlo. Čero, Vondrc, Stránský, Mikliš, Fejes, Hajčus, Bobby, Bambus, Mireček… a určitě jsem na někoho zapomněl, tak mi to omluvte. Tým šlapal neskutečně!
V play off se mi líbil trollig z naší strany. „Tak ahoj Jaroušku, a pozravuj bráchu“, to mi přijde snad ještě o fous lepší než legendární „nauč se česky, maďare“. Laukič s Kelem a jejich slovní výslužka pro Sikoru jakbysmet, navíc to tričko? Sakra, proč mi to děláte? To si zas budu muset koupit

Vůbec klub obrovsky vyzrál s merchem. Nikdy jsem si nemyslel, že si koupim modrej dres, ale San Piego je prostě něco. Jen nevim, jestli Červuse, Willdu, Sedla nebo Mandyho.
Ještě bych rád zopakoval jednu statistiku. Letošní play off se neslo v duchu odplat za prohraná finále - Brno 2025, Sparta 2007 a Třinec 2024. Olmíku a Slavii už jsme to historicky vrátili, takže v lize není nikdo, kdo by nás ve finále bez odplaty porazil!
…
Včera jsem po předání poháru uspal děti a vyrazil do Pardubic. Prý jsem cvok, říkala mi žena a pár lidí v práci. Jsem, no, ale na tu atmosféru nezapomenu do konce života. Čtyři hodiny čekání na hráče utekly překvapivě rychle, oslavy s týmem taky (navíc Adélka!), návrat domů ve 4:40 a hodina a půl spánku. Celej den mi v hlavě zní chorály a vůbec nechápu, že ještě nespim… a už vůbec nechápu ty z vás, co to dočetli až sem
Pojďme si tu naší mističku užít!









