Hokej

[tau]

...extraligu bych zavřel a klidně i rozšířil.

Rozšířit o koho? Je v první lize tým, který by měl zázemí, finance a hráčský kádr na to, aby hrál důstojnou roli v extralize?

Možná Jihlava, až tam postaví stadion....

[PetrS]

Já bych naopak snižil na 12 týmů a nechal baraž. Kladno tam je zbytečně a bobuláci jsou podvodníci. Hrálo by se pak 1- 8 do Playoff, 9-12 baráž. Zkvalitnila by se první liga. Win win

[Peh]

Mufe to se ale pak bavíme o jiném konceptu soutěže. Bohužel. Mně by se taky líbila nepostupová soutěž "farem" jako je za mořem AHL. Jenže to by pak bylo nutné změnit vše. I extraligu, i druhou národní.
Já jdu sveřepě a dlouhodobě proti proudu - extraligu bych zavřel a klidně i rozšířil.

Naprosto souhlasim

[Peh]

Rozšířit o koho? Je v první lize tým, který by měl zázemí, finance a hráčský kádr na to, aby hrál důstojnou roli v extralize?

Možná Jihlava, až tam postaví stadion....

Treba by se nasel, treba ne. Nerozsirovat na just. Mozna by se nekde nasel silnej majitel, kterej do toho nasype a v Chance lize mu to moc smysl nedava. Nic horsiho nez soucasny Kladno by to jiste nebylo. Mas penize, slozis garanci? Tak to hraj. Nemas? Nehrej.

[Bob1900]

Kaderka?

Ano. My jsme oba spojení s tenisem ve VČ, ale nevím, jaký je Tvůj názor na lidi typu Cernosek a Kaderka...

[PL8]

Rozšířit o koho? Je v první lize tým, který by měl zázemí, finance a hráčský kádr na to, aby hrál důstojnou roli v extralize?

Možná Jihlava, až tam postaví stadion....

O koho rozšířit je celkem nepodstatné. Pokud se má hokej u nás zlepšit, musí to jít "via Dědek". Bohatí majitelé hokej zachrání a budou se u toho bavit.
Okamžitě se musí změnit struktura všech nižších soutěží, především naše hokejové nevolnictví. Dospělý hráč bez smlouvy je svobodný hráč, který může jít kam chce. Tak se objeví noví nadějní hráči.
To rozšíření je důležité kvůli nárůstu zdroje hráčů. Tím, že soutěže zmenšíte, je rozhodně nezkvalitníte. Hráči musí mít vědomí, že záleží jen a jen na nich a ne na tom, jestli je mají v klubu rádi...
Možná by opravdu na jednu dvě sezóny vypukl zmatek, ale pak by to začalo fungovat.
Jo, a ještě zmenšit hřiště na 60x26m. Doufám, že stavitelé nových a budoucích hal už to berou jako normu.

[jimmypop]

[Jakub82]

Ano. My jsme oba spojení s tenisem ve VČ, ale nevím, jaký je Tvůj názor na lidi typu Cernosek a Kaderka...

Černošek to dělá chytře. Obírá hráče co se prosadili a Kaderka je prostě typický bafuňář u sportu (tzn. podvodnik)

[Valda]

Sakra chlapi nechte ty kluky z béčka dejchat. U béčka je to furt o určitý nezkušenosti a hokejový nevyzrálosti. Oni nedostávají nějaký rychty, prohrávají o gól, dva. Stačí kouknout na celkový skóre, kdy jsou jen - 10, zatímco týmy v tabulce kolem nás jsou na tom výrazně hůř. Je to o týmový zkušenosti umět ty vyrovnaný zápasy překlopit. To se jim zatím bohužel moc nedaří, ale časem a nabranými zkušenostmi i tohle řada z nich zvládne...Kdyby se jim to ve dvou, řech zápasech povedlo už v týhle sezoně, mají teď o pět bodů víc a jsou v předklole... Bohužel to nevyšlo, nwdá se nic dělat. Teď je čeká zápas roku a veřme jim, že to uhrajou...A v příští sezoně to bude zase o něco lepší...

Tyhle typy příspěvků mi vždy připomenou jedinou slabinu tohoto fóra - že to občas všechno nejdem řešit do hospody u pivka! :)

[Emil Havránek]

Rozšířit o koho? Je v první lize tým, který by měl zázemí, finance a hráčský kádr na to, aby hrál důstojnou roli v extralize?

Možná Jihlava, až tam postaví stadion....

Zapomeňme na výstavbu nových arén či stadiónů. Na to systémově nejsou peníze. Haly především patří municipalitám, ty soukromé jsou v drtivé menšině - podle mě v extralize dvě (Sparta a Třinec). Tím pádem zapomeňme i na nějaké omezení kapacitou diváků. Chceš hrát extraligu v hale pro 3.000 lidí, ok, hraj si tam, ale zároveň musíš vytvořit standardizované zázemí pro hráče obou celků, rozhodčí a mít k dispozici potřebnou infrastrukturu pro konání zápasu. A na to bych dbal bez výjimek. Na návštěvní kapacitu vůbec.

[Pick]

S "B" to vidím podobně jako ostatní. Za mě tam nevidím ani jednoho hráče, který může (v současné době) nastoupit do áčka a být platný. Zatím ani u Tomáše Urbana, což je pro mě překvapení, ale je to tak.

Souhlas. Ale ono je to těžký. Za současného stavu dle mě přímá cesta z Béčka do našeho Áčka ani nevede. I ve čtvrtý lajně máme kvalitu, která by ve většině týmů hrála 1-2 lajnu a chodila na přesilovky. V Béčku aktuálně žádnej mega talent není, ale je tam pár hráčů, který by na ELH mít mohli. A ta cesta nahoru pro ně vede přes hostování v jiným slabším klubu ELH, kde je šance mít icetime a ukázat se. Ve fotbale běžná praxe. Stačí se kouknout, kolik vlastních hráčů má FK. Moc jich není. Tak proč to neaplikovat i v hokeji?

[Sweník]

Urban v Cheze žádná sláva, ale takového Rohlíka chtěla Bolka udržet a fanoušci ho hodně chválili.

Za mne největší potenciál má teď Herčík. Ten by měl brzy dostat šanci. I ti mladí beci.

[Ubuntu]

https://isport.blesk.cz/clanek/hokej-ti ... hytit.html

Dal by to sem prosím někdo?

Jeho práci si hodně chválil Dominik Frodl a básní o něm i Roman Will. V Pardubicích pracuje František Brázdil (32) jako trenér brankářů čtvrtým rokem. Po vysoké se sbalil, odjel do Ameriky. Prošel si stážemi v klubech NHL, udělal si kontakty a postupně si vytvořil vlastní metodiku. Kvůli ní dělal experiment, kdy projížděl góly z tisícovky zápasů NHL. „Brankář nese v batohu nástroje a má fakt malý čas, aby ten nejvhodnější vytáhl. Rozhoduje jeho instinkt a zkušenosti,“ popisuje cestu svých svěřenců.



Někdy rozhovory trvají půl hodiny, jindy se natáhnou na hodinu. Trenér gólmanů František Brázdil ze sebe chrlil své postřehy přes devadesát minut. V jednu chvíli popadl hrnky na kafe, které představovaly branku, a ukazoval, co má brankář dělat, když útočník najíždí od mantinelu.

Povídal o své cestě, jak se na stážích v NHL seznámil s velkými personami svého řemesla. Jak se postupně formoval pohled bývalého brankáře na práci trenéra. Skončil, když si v juniorce na Spartě utrhl tříslo. Od roku 2020 pracuje pro Pardubice, má svoji vlastní gólmanskou metodiku. Během rozhovoru popisoval, jak se dostal k postřehu, že chytit se dá každá střela.

Na tréninky s sebou nosí stojan na noty, do kterého dává tablet, aby si natáčel brankáře podle výšky, kde potřebuje vidět zákroky. „Klub mi ve všem vychází vstříc, bavím se tím, zbožňuju mou práci,“ říká. Před deseti roky pracoval jako rolbař a brusič bruslí, trénoval v nižších soutěžích za mořem. Postupně se ale dostal na stáže do organizací NHL. Velký svět do něj napumpoval vědomosti i touhu makat.

Jaký první zážitek si trenér odnese, když může přijít sledovat, jak pracují s brankáři v Dallasu?
„Hned to na vás dolehne. Poprvé jsem tam přišel na letní nováčkovský kemp, obléknou vás do klubových věcí, sedíte v kanceláři. Vidíte jejich zázemí, kanceláře, programy, se kterými pracují. Dvakrát kliknete a hned vám vypadnou na počítači situace, které chcete rozebírat. Bavíme se o nejlepší lize světa, jasně. Ale tohle ve vás zapálí neskutečný oheň. Ptáte se, chcete vědět víc.“

Co třeba?
„Proč gólman dělá tenhle pohyb? A jak je možné, že tenhle brankář se dostane v situaci až sem, zatímco druhý ne? Začal jsem jít do hloubky. Nejsou hloupé otázky. A jestli jsou, je lepší hlupáka ze sebe udělat, ale dostat odpověď, abyste měli jistotu, že všemu rozumíte.“

Hodně jste se v Dallasu ptal?
„Hodně! Celé to stálo za to, na stáže jsem to měl devět hodin autem. Ale stejně, fakt nelitujete. Stalo se mi, že mi řekli, ať přijedu, že můžeme a bude trénink. Tak dorazím, dva dny tam jsem, dal jsem si jen hodinu a půl ledu, protože zrovna se další den netrénovalo, a jel jsem zase devět hodin zpátky. No ale chtěl jsem to prostě vidět, nikdy jsem nelitoval. Hokej jsem hrál, zranil se, neměl jsem hlavu nastavenou, abych se vrátil. Najednou jsem se v Americe začal fakt bát, že bych ho mohl ztratit. No a jenom proto, že jsem byl blbej? Tak to ne. Zakousl jsem se do práce úplně maximálně.“

K čemu vás u Stars jako začínajícího trenéra, kterému je lehce přes dvacet let, vlastně pustili?
„Někdy jsem byl za mantinelem a díval se. Jindy jsem mohl jít na led a šoupal ostatním puky. Ale stejně musíte mít otevřené oči a všechno nasávat, každý detail. Třeba si všimnete nastavení lidí. Víte, co je nejkrásnější? Poměrně brzy poznáte, že je jejich práce šíleně baví. Každého, kdo v klubu něco dělá.“

Do Dallasu jste jezdil v éře obrovitého golema Bena Bishopa?
„Jo jo. Já nemám ani sto osmdesát a najednou tenhle dvoumetrový chlap. Byl jsem nejdřív strašně vyjukanej. Z respektu k tamním trenérům bych si vůbec nedovolil do jejich tréninku zapojit, něco říkat. Byl jsem pozorovatel, hodně si zapisoval. A měl jsem děsný štěstí na lidi. Protože spousta trenérů mi sama od sebe jen tak dala brankářský trénink, ať si ho udělám. Vysvětlovali mi, bavili se se mnou. Byla to skvělá éra, mladý kluk bez historie má jen vášeň, odhodlání, že něco takového chce dělat. A může se ptát těch nejlepších.“

Prý jste pak jezdil i do Toronta, když jste trénoval na univerzitě. Sedí to?
„Ano, k tomu mi pomohl John Ambrefe. Starý praktik z Bostonu, skvělý chlap, tvrdý a přímý, pod kterým jsem působil tři sezony. Seznámil mě se Stevem Brierem, který teď trénuje brankáře v Seattlu a sedm let pracoval u Maple Leafs. Trénoval právě pod Johnem a Steve říká, že do NHL se dostal díky Johnovi. No a to otevřelo dveře i mně. Steve mi začal pomáhat, bral mě na development kempy pro mladé kluky, zval mě na semináře, které měli pro organizaci Maple Leafs. Tam jsem se naučil úplně nejvíc.“

Co zapůsobilo na mladého trenéra z Česka?
„Klid, s jakým tihle chlapi vidí hokej. Říkal jsem si, že sem bych se chtěl dopracovat taky.“

Co vidí oko trenéra brankářů NHL? Třeba, že rameno je o tři centimetry dole?
„Jde o metodiku, kterou mají v organizaci nastavenou. Ale mrknete a hned vidíte, jestli brankář dělá pohyb intuitivně, nebo je spíš robot. Věcí je strašně moc, úhel vrchního a spodního těla, základní postoj, rotace ramen, kde je váha, jestli máte kolena před špičkami, nebo ne. Vypadávají vám kotouče? Chytáte kotouče, dohráváte situace? Aspektů, co sledovat, je děsně moc. Nejdřív jsem neměl žádné schéma a ztrácel se v tom. Říkal jsem si, že když mám gólmana na půl hodiny, nestihnu všechno ohodnotit, potřebuju zápasovou situaci.“

Z toho vás vyvedli?
„Jo, Steve mi ukázal cestu, že nepotřebuju ohromný objem informací, ve kterých se ztratíte. Pomohl mi najít klid, na co se zaměřit. Bral mě jako sobě rovného, což jsem tenkrát ani náhodou nebyl a pořád ještě nejsem. Celé to byla vedle něj škola, protože když vyjdete lidem vstříc, respektujete je a nehrajete si na nic, jste fakt upřímný, nikdy nenarazíte. Steve mě pak zase seznámil s Philem Oaserem, což je šéf rozvoje brankářů v Detroitu.“

Hezky se vám bublina rozrostla od brankáře, kterému ruplo tříslo ve Spartě a začal se věnovat studiu psychologie...
„Hodně, Phil je zase mladší trenér, dynamičtější. Ze všech lidí jsem si sbíral věci, které bych mohl použít pro svou práci. No a měli to se mnou asi hodně těžký, hlavně Steve.“

Kladl jste hodně otázek?
„Dost, byli jsme v kontaktu pořád. Než jsem přednášel poprvé gólmanům z development campu, tak jemu jsem volal hodinu před tím. Spustil jsem na něj, co mám připravené, on mě nechal mluvit a pak jen zahlásil, že stejně tyhle věci neřeknu, ať si to celý užiju, že je to skvělý. Dodal mi odvahu, podpořil mě a ani nemusel. Nejsme si věkově blízcí, nemusel vůbec nic, ale jen viděl, že chci trénovat brankáře. Stal se mým mentorem, strašně mě posunul.“

Pořád jste v kontaktu?
„Jak končil v Torontu generální manažer Kyle Dubas, hledal si práci, tam jsem ho nechal bejt. Teď máme oba zase hodně práce, do toho cesty, časový posun, takže nejsme v kontaktu tolik. Trochu to opadlo, spíš si jen tak napíšeme. Jsem mu ohromně vděčný, za kontakty, kam mě zase posunul a že mi dal možnost se učit.“

Napadá mě, proč jste v Pardubicích a nemíříte díky kontaktům přes farmy do NHL?
„Hlavně jsem vděčný Pardubicím, že mi daly šanci u nich pracovat. Neměl jsem za sebou žádnou velkou hráčskou historii, jen chuť pracovat. A věřily mi. Ale k otázce, mířím tam pořád, to je můj největší sen. (usměje se) Jako hokejista jsem ho měl taky, jen se mi k němu změnila cesta, ale zůstává. Samozřejmě nejsem nějaký snílek, ale realista. Tohle je moje nejvyšší meta a podle mě je důležité ji mít. Vždycky musíte někam směřovat a neznamená to, že se vidím v NHL. Cesta tam je strašně dlouhá, ale současně není důvod, proč byste takový sen neměli mít. Dává to hlavu a patu?“

Podle mě ano.
„Pořád jsem mladý trenér, je mi 32 let, takže stále na začátku kariéry. Paradoxně se dá říct, že mi třeba brzký konec s hokejem pomohl, protože jsem si aspoň mohl dřív nasbírat informace. Mně hrozně dostalo, jak se prací dovedou špičkoví trenéři bavit. Ona to je řehole, někdy máte plný zuby videa, radši byste si dali saunu, než se dívat na hokej. Ale jakmile máte vášeň, užijete si celý proces, kdy posouváte někam sebe i svoje brankáře. Tohle na těch chlapech za mořem bylo vidět hrozně.“

Připadal jste si už za mořem, že do jejich světa patříte?
„Ano i ne. Třeba jedna situace mě zarazila a cítil jsem se strašně hloupě. Probírali jsme s ostatními jednu zápasovou situaci, a jak by ji měl brankář řešit. Každý trenér gólmanů k ní měl co říct. Já tam seděl jak normální hlupák.“

Vy jste nic neřekl?
„Věděl jsem, o čem se ostatní baví, ale mně šrotovalo hlavou, že na to nemám názor. V ten moment jsem si řekl, že já sice nemám tak bohatou kariéru, ale už kolem mě nebude nikdo, kdo by měl víc vědomostí. Už neovlivním, co jsem odchytal, ale ovlivním, co se naučím. Na 500 zápasů v extralize se už nedostanu, ale jestli si zjistím informace, to už záleží jen na mně. Došlo mi, že osobní zkušenosti z brány musím nabrat jinde.“

Takže?
„No makám. (usměje se) Tahle práce mě hodně baví.“

Vždycky mě zajímala jedna věc, když trenér brankářů dostane v dospělém hokeji dva hotové gólmany. Liší se věkem, stylem, čím si prošli. Jak se s nimi dá pracovat? Předělávat je k obrazu trenéra je asi blbost, hádám...
„Tady najdete hodně názorů. Máte třeba finskou gólmanskou školu, kde prostě dělají stejné brankáře. Neexistuje, aby se někdo extrémně lišil. Postupně se dostáváte do role, že vám je něco víc komfortní, třeba držíte lapačku trochu jinak, ale princip je stejný. Finský brankář je neskutečný na bruslích, tohle je daná věc. V Kanadě vám zase řeknou, že chtějí mít individualisty. Tenhle brankář má široký postoj, je výborný na zemi i agresivní. Další je zase jiný.“

Co si myslíte vy?
„Že není jedno dobře a druhé špatně. Ve Finsku jste nastavení od mládeže, víte dopředu, co musíte splnit, a metodika se pomalu vyvíjí. Byl jsem třeba na stáži ve Švédsku na kempu osmnáctek a dvacítek, zrovna tam představovali vizualizaci. Oni taky styl svých brankářů neskutečně posouvají, třeba VH reverse, což je takový ten poklek u tyčky, přišel od nich. Podle mě ho vymyslela dokonce i jedna chytrá dáma. No a oni vyvíjejí metodiku každé dva roky, hokej tam dělají lidi, kteří jsou plus mínus na stejné vlně. Oni a Fini jsou podobní, dělají metodiku od začátku až do chlapů. V Kanadě je systém trochu jiný, jen podle mě nemají všechno propracované tolik. Ovšem taky vychovali hodně skvělých brankářů.“

Pravda, jen nejlepší brankáři v NHL poslední roky Kanaďani nejsou. Útočníci i obránci ano, tam Kanada vládne. Jejich brankáře, kterého byste chtěl mít v týmu a žádného jiného ne, neřeknete.
„Je to tak. Třeba taky potřebují něco obnovit, překopat, dostat nový vítr. Víte, jak to je, zpohodlníte, neposouváte se, protože práci děláte dobře. Děláte, jen ostatní ji můžou začít dělat lépe. Američani mají taky skvělé gólmany, ale než došli k Oettingerovi, Hellebuyckovi nebo Demkovi, taky se trochu zasekli na éře Jonathana Quicka, kterému bude čtyřicet. Je zaseklý v ledu a v nízkém postoji.“

Jak kdyby se učil od Martina Pruska, ne?
„Ten byl trochu ve vyšším postoji a neklekal, ale jasně! (usměje se) Quick hodně slajduje a kleká. Za Martina Pruska se ještě neslajdovalo. Byl hodně přikrčený a pro všechno si sahal rukama.“

Kam jste se vlastně stážemi a seberozvojem dostal vy?
„Mám na chytání takový názor, že brankář by měl mít rozdělené hřiště a podle něj by měl mít svůj postoj. Takže když je puk mezi modrou čárou a vrcholkem kruhů, gólman může být narovnaný. Ale je hrozně důležité mít možnost se hýbat, cítit hrany. Hodně brankářů se zasekne do ledu. Pak vám zbývá jedině spadnout dolů. Jenže to už nejsou ani reakční zákroky, spadnete a někde střely lovíte rukama. V dnešní době si ale musíte vybavit typickou situaci, ze které chce dát soupeř gól.“

Nahrávka přes osu hřiště?
„Přesně, nahrávka od modré přes osu na vršek kruhu. Hráč takový puk dostává většinou do jízdy nebo na střelu z první. Vy potřebujete jako brankář vyjet, ne se zaseknout do ledu a čekat, jestli vás někdo trefí. Pokud hráč dostane puk do jízdy, stejně udělá minimálně dva kroky, než vystřelí. Ujede metr. Když se nepohnete, jste mimo kotouč a pro hráče je to super, protože najednou vidí třeba o 50 čísel větší díru, kam může vystřelit. Pohyb v bráně je hrozně důležitý, je klíčové, jak dovedete pracovat s těžištěm těla, jak pracuje pata-špička. Dopředu byste se měl odrážet z paty, dozadu většinou všechno vychází ze špičky, abyste měl sílu. Do toho potřebujete zapojit těžiště a rotaci vrchní části těla. Když to hodně zobecním, tohle je věc, ze které by měl brankář vycházet.“

Mít systém práce?
„Jo a žádné, že já se tam nějak dostanu, nějak se postavím a nějak mě to trefí.“

Doba, kdy stačí kus těla hodit do prostoru a z brankáře je král, je pryč?
„S rychlostí dnešního hokeje, chytrostí hráčů a prudkostí nahrávek? Jednoznačně. Na gólmany si hráč čeká, snaží se je někam dostat. Jak my sledujeme hráče, oni si sledují zase gólmany. My víme, že tady máte super útočníka, který když se dostane do konkrétní pozice, vždycky střílí na lapágo (lapačku). No ale současně se stejně studují i kluci v bráně. Aha, tak on má ruku tady, když udělá pohyb. Takže pak vám otevře prostor zase někde jinde... Tohle všechno dělá hokej pro brankáře těžší. Dřív stačilo vyjet, zmenšit úhel, protože hráč vlastně moc neví, kam bude střílet.“

Dnes má plán?
„Gólman musí umět přečíst situaci, aby měl šanci uspět. Potřebujete vědět, co se může stát dál, když se situace na ledě nějak vyvíjí. Proto je důležité, aby měl brankář pohybové vybavení. Klukům vždycky říkám, že to jsou prostředky, které využijí. Představte si, že brankář nese v batohu nástroje a má fakt malý čas, aby ten nejvhodnější vytáhl. Rozhoduje jejich instinkt a zkušenosti.“

Současně ale se nesmíte v batohu moc dlouho hrabat, co? Jinak je vám na houby, že ho máte narvaný.
„To je přesně ono, proto věřím, že bruslení je pro brankáře nejdůležitější věc. Před střelou by měl za mě splnit vždycky čtyři základní věci. Ve Švédsku jsme na kempu jednou tohle taky řešili. Najednou někdo řekl, že to byla dobrá střela. Oni se vytočili, že neexistuje dobrá střela.“

Neexistuje?
„Ne, jestli padl gól, je to gól gólmana.“

Dost přísné, ne?
„To jsem si říkal taky. Ptal jsem se, jak to myslí. No a dostal jsem odpověď, že střelu by brankář prostě vždycky měl chytit, protože pokud z ní inkasuje, nebyl připravený a něco udělat špatně. V tom jsem se chvíli vrtal a došel až ke své metodice, které věřím.“

Každá střela se dá chytit?
„Dá. Ale je to k debatě a je to jen můj názor. Nikomu ho necpu, ale brankář by měl splnit čtyři věci, aby střelu chytil. První je fyzická a mentální připravenost. To znamená, že brankář má základní postoj a je nachystaný, že může hráč vystřelit. V zápase je milion možností, co se může stát. Brankář musí počítat s tím, že se puk může postavit na hranu nebo ho někdo tečuje. No a s tím souvisí, že musíte být schopen situaci číst a vyhodnocovat. Tady hráči najíždí pravák, který může dostat nabito na jedničku. Dalším bodem je úhel vrchního těla.“

To znamená, že ne vždycky potřebujete mít co největší hrudník, aby byla brána plná?
„Dost to souvisí s tím, kde puk je. Když je hráč dál, můžete být víc narovnaný. Ale když se puk blíží k puntíku na vhazování, nemusíte nahoře tolik (sahá po hrncích s kávou a předvádí, kde je brankář, kde hráč a co má brankář udělat). Předkloníte se dopředu a už zase zmenšíte možnosti, kam by puk mohl proletět. Pak se bavíme o squareness, určitém vytočení. Když je střelec vpravo, nemůžete být natočený jinam a myslet si, že střelu chytíte. Musím být vždycky velký proti střelci. Ale zase jsme u čtení. Když jede hráč zleva a má hokejku na mantinelu, je potřeba věci vyhodnocovat a sledovat dění kolem sebe. Posledním bodem je hloubka.“

Jak daleko od čáry chytáte?
„Ano, když budu na čáře, hráč vidí místa daleko víc. Pokud vyjedu na hranu brankoviště, mám větší pravděpodobnost, že udělám zákrok.“

Neudělá z vás ale pak snáz pitomce, když moc vyjedete?
„To je druhá věc, kterou dokazují studie. Existuje určitá chvíle, kdy už nemůžete úhel zmenšit víc, takže se naopak dostáváte mimo dobrou pozici a vyjíždíte zbytečně. Se Stevem jsme si taky dělali rozbor, řešili úhly a střely, jak to opravdu je. Na téhle cestě jsem začal pracovat a pak si říkal, že bych si ji rád potvrdil. Jestli fakt existuje dokonalá střela, nebo neexistuje. A stačí splnit čtyři body dobře a máte ji.“

Jak se tahle teorie potvrzuje?
„Projel jsem si zhruba tisíc zápasů NHL za několik sezon a dal si filtr, že chci góly ze střel. Vybral jsem si pár brankářů, které jsem chtěl vidět.“

Prosím?
„Bylo toho dost a netrvalo to týden, no. Ale jak jinak bych si teorii potvrdil? (usměje se) Přišel jsem na to, že vždycky se dá vrátit k jedné ze čtyř věcí, o kterých jsem mluvil. Když brankář nesplní jeden ze zmíněných bodů, šance, že střelu chytnete, padá na minimum, když to řeknu zjednodušeně.“

A třeba když to brankáři smolně propadne pod rukou, i když je všude dobře?
„Do nikoho to necpu, ale podle mě, kdyby byl dobře připravený, puk mu právě nepropadne.“

Fajn, tak to máme dokonalost. Jak jí docílit?
„To je právě věc, kterou říkám i klukům. Jestli nikdy nechcete dostat gól, bohužel jste si vybrali špatnou pozici ve sportu. Každý dostane někdy blbý gól, Vasilevskij dostane osm gólů v zápase a to se o něm říká, že je nejlepším brankářem planety.“

Asi nebyl v tom zápase připravený.
„Jo, měl tam taky nějaké góly ze střely. (usměje se) To je právě druhý aspekt, každý brankář dostane gól. Kdyby nedostal pět zápasů za sebou gól v extralize, jde do lepší soutěže a začne je dostávat tam. Všechny ligy pracují na tom, aby góly padaly, což je na hokeji to zajímavé.“

A vy jim máte škodit.
„My jdeme proti davu. V NHL zmenšili oblouk za brankou, výstroj, brankoviště. Všichni chtějí hodně gólů, každý by si je přál, každá liga. Jen brankáři ne. Někdy vám tam padne i něco, co by fakt nemuselo. Ale jsme lidi, ne dokonalé stroje.“

Kdo je František Brázdil? Chlap bez záznamu
V listopadu 2020 skončil v Pardubicích jako trenér brankářů Roman Višňák. Na jeho místo nastoupil František Brázdil. Vlastně jako kdyby spadl z Měsíce. Přišel trenér, který neměl o sobě ani čárku na serveru eliteprospects.com. Podle něj nikde nechytal, nikde netrénoval. Zvláštní. „Fakt ne? No tak na to se budu muset podívat,“ usměje se tomu dnes.

„František Brázdil je František Brázdil,“ legendárně jej tehdy představil Dušan Salfický, který ho přijímal. Takže kde se vzal? „Byl jsem brankář a prošel si mládeží v Liberci,“ nespadl z Měsíce. Pak přestoupil do Sparty, kde v juniorce bojoval o místo s Filipem Novotným. Občas působil jako trojka v dospělém áčku.

Jenže kariéru stoplo zranění. „Urval jsem si tříslo a moje recovery bylo takové, že jsem chodil na pivo skoro obden. Nebyl jsem nachystaný dát hokeji všechno. Studoval jsem v Praze na vysoké psychologii a víc mi seděl studentský život, než abych se dával tvrdě dohromady,“ vysvětluje, proč ve Spartě neudělal žádný velký kariérní průlom. „Ale na druhou stranu, třeba bych si extraligu stejně nezachytal a na vysokou úroveň se vůbec nedostal. Všechno dopadlo, jak mělo,“ říká.

Hokeje se dál držel, žral ho. Jen už jinak: „Víc mě bavilo se o brankářích učit a vzdělávat se. Stal se ze mě nerd, který sbírá informace, než abych ty věci vyloženě sám dělal.“

A tak začal trénovat po různých kempech v Česku, dělal na nich i figuranta podle toho, co mu dovolila třísla. Ještě dnes se mu brankáři smějí, že jim věci předvádí jen na jednu stranu. Na druhou ho tělo nepustí.

Dodělal školu a vyrazil do Ameriky. Kamarád mu zavolal, že trénuje v Texasu a klub se chce dostat do univerzitní ligy. Takže František Brázdil nastoupil do El Paso Rhinos ve WSHL. Přiletěl a začal si dělat základní trenérské licence: „Co si budeme povídat, tam ty první jsou spíš o tom, jestli můžete pracovat s dětmi a nejste pedofil. Spíš šlo o psychotesty.“

Nejdřív zněla dohoda, že zůstane tři měsíce. „Začalo to tak, že jsem jezdil na rolbě, brousil brusle a měl jsem chytat za ten klub. Třísla mě ale nepustila. Víc jsem se shlédl v trénování,“ pokračuje. Pak mu řekli, ať zůstane dál, přestane jezdit na rolbě a začne fungovat u hlavního týmu. „Zjistil jsem, že oko na to mám. Tak jsem se začal vzdělávat.“

Tři roky v klubu vydržel, pak začal objíždět stáže v NHL, třeba v Dallasu nebo Torontu. „Byla to skvělá doba, ve WSHL jsme měli s ostatními trenéry brankářů konferenční hovory. Soupeříte mezi sebou, ale o všem se bavíte,“ vybavuje si Brázdil, co ho posouvalo.

Jednou z jeho destinací byl ve WSHL i Springfield. „Jsem velký fanoušek Simpsonů, tak jsem si samozřejmě koupil triko s Homerem. Na letišti mě vyzvedla manažerka. První, co jsem jí ukázal, bylo triko. Řekla mi, že tohle je úplně jiný Springfield,“ směje se. Následoval rok ve Wyomingu, tedy v říši ledu a sněhu kousek vedle Denveru. Pak se ozval Tomáš Kapusta, jestli by nešel do San Diega Sabres trénovat brankáře, tam se objevila šance přejít naplno pracovat pro tým San Diego Gulls v AHL, jen tuhle štaci zastavit covid. Nabídka přiletěla ale v listopadu 2020 z Pardubic. Tohle je František Brázdil.

[tomaso25]

Ivoš Kaderka má vypnutej mobil, asi má frmol.

[Jakub82]

Ano. My jsme oba spojení s tenisem ve VČ, ale nevím, jaký je Tvůj názor na lidi typu Cernosek a Kaderka...

A známe se?

[Jirka.]

Na druhou stranu, kazdy hraje soutez, na kterou ma, to jim nemej za zle. Mladsi kluci jsou urcite lacinejsi, presto to hraji vesmes ti starsi, proc asi, protoze jsou vesmes lepsi? My mame v Chance lize becko, ok, tam asi nejde uplne o vysledky, ale ostatnich 13 tymu tam ma svoje tzv. Acko, a tam jde hlavne to vyhravat, proto jim nekdo do toho dava penize, je to jejich hlavni tym.

Zrovna Litoměřice mají také hodně mladý kádr.. A ano, jiné béčko tam není žádné, ale je tam přece spousta rezerv extraligových týmů... Některé s menší spoluprací, některé s větší..

A jeste teda k nasi rezerve. Ja tam nevidim nikoho, kdo by mohl hrat trvale v A tymu, vypomoc OK, ale naporad? Kdo by to mel byt?

Vidím tam Herčíka a Rohlíka. Tyhle dva určitě na to prosadit se v našem áčku mají. V druhém sledu pak Kaplan, Urban... Přijdou další - Pavlata, Chabada, Krčál, Macek.. + Hrádek, kterej tam už v podstatě byl.

[Jirka.]

Hmm, směšnej trest pro Voženílka, mohl dostat aspoň dva, aby proti nám nehrál

[Bob1900]

Černošek to dělá chytře. Obírá hráče co se prosadili a Kaderka je prostě typický bafuňář u sportu (tzn. podvodnik)

Nejen hráče. Státní, krajské a municipalni rozpočty plus polostatni firmy typu ČD, ČEZ a Lesy. No nic, nebudeme plevelit diskusi...

[Peh]

Zrovna Litoměřice mají také hodně mladý kádr.. A ano, jiné béčko tam není žádné, ale je tam přece spousta rezerv extraligových týmů... Některé s menší spoluprací, některé s větší..



Vidím tam Herčíka a Rohlíka. Tyhle dva určitě na to prosadit se v našem áčku mají. V druhém sledu pak Kaplan, Urban... Přijdou další - Pavlata, Chabada, Krčál, Macek.. + Hrádek, kterej tam už v podstatě byl.
[/quote

Tak samozrejme sanci ma kazdej, o tom zadna. Bud pujdes cestou vychovy mladejch, budes je stavet a nepojedes na uspechy, nebo chces hrat o titul a tam uz to je o kvalite, kterou potrebujes hned. A ted si jen vybrat, jakou cestu zvolis.

[Peh]

Hmm, směšnej trest pro Voženílka, mohl dostat aspoň dva, aby proti nám nehrál

Blbost, jen at hraje

[WalkingDude]

Blbost, jen at hraje

Hlavne at hraje Kaca. Vyzeneme ho z brany i potreti letos. Hahahaha

[JirkaPCE]

Já bych naopak snižil na 12 týmů a nechal baraž. Kladno tam je zbytečně a bobuláci jsou podvodníci. Hrálo by se pak 1- 8 do Playoff, 9-12 baráž. Zkvalitnila by se první liga. Win win

Souhlasím, tenhle systém je úplný nesmysl, že i Vary které mají o šedesát bodů míň, budou hrát playoff, protože jeden tým je vyloženě trapný a další ne o moc lepší. A takhle je to každou sezónu, kdy zavedli, že postupuje dvanáct týmů a mimo zůstanou jenom ti dva největší zoufalci.

[Bob1900]

A známe se?

SZ.

[JirkaPCE]

Mufe to se ale pak bavíme o jiném konceptu soutěže. Bohužel. Mně by se taky líbila nepostupová soutěž "farem" jako je za mořem AHL. Jenže to by pak bylo nutné změnit vše. I extraligu, i druhou národní.
Já jdu sveřepě a dlouhodobě proti proudu - extraligu bych zavřel a klidně i rozšířil.

To je to nejhorší, co by se mohlo udělat, nabrat další týmy na úrovni Kladna a ještě to uzavřít.

[tau]

V souvislosti se zásahem na tenisovým svazu policie zasahovala také v Národní sportovní agentuře... Tak aby to nespláchlo i Šebkovic Ondru....