No tak sláva :))
A na hokej to dají zas za kilčo :)
Moderátoři: Grimley, digitalmouse
To samozřejmě za kilčo a ještě nebude místo :) Jinak s tím Kofferem mě to celkem mrzí. Jestli půjde do Varů a možná bude mít větší IT. Tak letos pokud by se sezóna protáhla až do konce by zase mohl mít zkušenosti z playoff do budoucna a vítěznou mentalitu.
Věří si teda ti požírači mechu celkem dost, to bych v současné konstelaci nečekal :)
Čas na ledě mu v tomhle zápase tedy poklesl, ale i tak dokázal bodovat. Jinak je ale ta Philadelphia zoufalá, vyšlo jim pár zápasů na začátku, ale od té doby sbírají jednu porážku za druhou.
Jo dlouhodobě zraněnýho, navíc totálně z formy oproti minulé sezoně.. To je co?
Kazdyho nazor respektuju ale zkus se na to podivat trosku z jiny strany. Koffer by tady nehral pristi rok a naopak Vondracek uz je delsi dobu podepsanej na dalsi sezony. Takze se to udela uz ted.
A co Bobík a nová smlouva? Už by mohl podepsat ne? :)Propulse píše: ↑04 pro 2022 14:54 Kazdyho nazor respektuju ale zkus se na to podivat trosku z jiny strany. Koffer by tady nehral pristi rok a naopak Vondracek uz je delsi dobu podepsanej na dalsi sezony. Takze se to udela uz ted.
Ja beru, ze je Koffer odchovanec a mladej kluk. Ale Vondracek je pro nas super posila. Uvidis casem, jak strasne bude platnej. Vyborny brusleni, soubojovej hrac co z niceho neuhne. Umi dat gol, na oslabeni mozna nejlepsi hrac.. Neboji se jit do brany. Za me to je pro nas skvely posileni.
Díky mocDanik23 píše: ↑04 pro 2022 16:10 Patřil mezi nejobávanější soupeře v extralize. Jiří Cetkovský vyhrál s Pardubicemi dvakrát titul (2010 a 2012), při zápase dokonale využíval svoji dvoumetrovou postavu. Přibrousit? Žádný problém. „Hezkej pocit, moc hezkej. Na takový věci se nezapomíná,“ užil si, když ho Dynamo před týdnem pozvalo na zápas s Kometou a jako jedna z výrazných postav klubové historie si užil na ledě zase potlesk.
V extralize jste udělal kariéru jako tvrďák, který má chránit pardubické hvězdy, srážet se. Bylo to pokaždé příjemné?
„Každý má nějakou roli. Gólman je v bráně, tak má chytat. Sejk (Petr Sýkora) dával góly, Petr Čáslava, Aleš Píša a další bránili. A pak jsem tady byl já, k tomu nějací kluci z Ameriky, kteří měli dělat zle.“
Právě. Vždycky to baví?
„Někdy se mi stalo, že jsem dal i gól, což byl plus. (usměje se) Přišly i sezony, kdy jsem se zařadil mezi lídry týmu, za což jsem byl strašně rád. Mojí rolí ale bylo hrát tvrdě a je jedině fajn, že jsem k tomu přidal i něco navíc.“
Celou dobu jste hrál hodně fyzicky. Tělo vám teď nedává signály, že to bylo moc?
„Vstanu, kam potřebuju, si dojdu, tohle je dobrý. Ale jasně, tělo omlácený je. Kolena jsou špatný, ramena taky nic moc. Postupem času to bude bolet asi víc a víc.“
Vzpomínám, jak jste v play off 2015 rychle spěchal po otřesu mozku zase zpátky do akce. Mluvilo se o tom, že úplně v pořádku nejste. Obavy z následků se nedostavily?
„Ne. Cítil jsem se tak, že půjde hrát, tak se šlo na věc.“
Tohle byste udělal vždycky?
„Udělal. Hlava se mi nemotala, cítil jsem se v pohodě, tak na co odpočívat? Kluci můj hokej potřebovali. Když se kouknu zpátky, všechno stálo za to. Dva tituly byly fantastický, v sezoně 2006/2007 jsme prohráli finále se Spartou, ale taky to bylo skvělý. Ve výsledku, i když jsme hráli o udržení, taky to mělo něco do sebe. Dokážete se zvednout, nespadnete. Tím pádem vás to posílí.“
Hodně vašich spoluhráčů se dál kolem hokeje motá. Vy jste neměl už chuť chodit dál na zimák?
„Chuť by problém nebyla, chtěl jsem dělat třeba u mládeže, lákalo by mě to. Ale nakonec ve mně spíš převážil postoj, že je lepší to nedělat. To bych měl asi vysvětlit, co?“ (usměje se)
Rozhodně.
„Hlavním důvodem jsou rodiče. Práce by mě bavila, ale rodiče ne.“
Vadilo by vám vysvětlovat, že Pepíkovi opravdu neubližujete, jen je prostě horší než Tonda, takže hraje třetí lajnu?
„Kdybych trénoval mládež, tohle by mě strašně štvalo. Já jsem trenér, já rozhoduju. Jsem skálopevně přesvědčený, že podobné debaty bych nedal.“
Co tedy po kariéře děláte?
„Vrhnul jsem se do podnikání, dělám sádrokartony.“
Dobrá volba. Potřebujete vůbec žebřík?
„Když je strop do dvou a půl metru, nepotřebuju.“ (usměje se)
A není těžké přejít z hokeje, kde se o vás stará poměrně dost lidí do režimu, kdy máte vlastní firmu a staráte se sám o sebe?
„Vůbec, dělám, co mě baví. Odmala mě rodiče vedli k tomu, že musím umět vzít do ruky vrtačku, postarat se o sebe. Když jsem byl malý, rekonstruovali jsme dům, tátovi jsem pořád pomáhal. Práce mi nevadí. Když jsem hrál profesionálně hokej a skončila sezona, tak přišlo samozřejmě nějaké válení, ale jen tak týden. Pak jsem chodil pomáhat kamarádovi, který má svářečskou dílnu. U něj jsem si vyčistil hlavu a pak se zase vrhnul na hokej.“
Chápete, že převládá ale přesvědčení, že kdo se živí hokejem, je ve vatě, takže už pak nic dělat nemusí?
„Nemusíte, když se dostanete do NHL, nebo jste nějakou dobu působili v KHL. Pak si můžete chodit na kávičky, na golf a jezdit po dovolených.“
V extralize se nedá zajistit na zbytek života?
„Podmínky se zlepšily, peníze se zvedly. Ale nejsou tak vysoké, jak si každý myslí. Hrajete za Pardubice a máte měsíčně milion? Nemáte. To fakt ne. A není to ani teď. Skončila mi kariéra a šel jsem pracovat.“
Na rovinu, nečekal jste spíš nějakou nabídku, která přijde kvůli jménu, vytěžíte pak z kariéry i něco dál a moc se pak člověk nenadře?
„Vůbec, navíc já se beru i za introvertního extroverta.“
Když bylo potřeba, Jiří Cetkovský se porval
Když bylo potřeba, Jiří Cetkovský se porval
Jiří Cetkovský v dobách, kdy válel za Pardubice
Jiří Cetkovský na náměstí zkropil co se dalo.
Cetkovský po bitce s Matějovským.
Pavel Patera v souboji s Jiřím Cetkovským.
25zobrazit galerii
To k sobě jde? Vždycky jsem měl pocit, že vás je spíš všude plno.
„Nemám rád slávu, seznamování se s novými lidmi. Ale když jsem mezi kamarády, tak mě plno je. Jen nějakou slávu nepotřebuju, mám rád svůj klid. Takže mě ani nenapadlo, že bych pak dělal někde ramena proto, že jsem hrál dřív hokej. To není můj styl.“
Když si někdo tedy objedná vaši firmu, není překvapený, kdo přijde do baráku?
„Občas jo. (usměje se) Párkrát se stalo, že přijde majitel domu a opatrně se vyptává, jestli to jsem opravdu já. Někdy lidi přinesou i můj dres, jestli jim ho podepíšu. Je to příjemný, ale kvůli tomu to nedělám.“
Draft, Getzlaf a pak na dálnici u Jihlavy odbočka
V roce 2002 stále panovala nálada, že hráči z Česka táhnou. V éře po Naganu pořád zajímali skauty NHL, na draft jich chodilo hodně. Tady konkrétně na 27 a v pátém kole se dostalo i na Jiřího Cetkovského. Jedničkou se tehdy stal Rick Nash, ale urostlý útočník z Prostějova se do nejlepší ligy světa nedostal.
„Hokejové sny jsem si splnil, vyhrál dvakrát titul, nastoupil jsem za reprezentaci. Jen ta NHL nevyšla,“ říká Cetkovský. Po draftu zamířil na rok do kanadské juniorky, kde svojí výškou vlastně nevynikal, jak jste byli zvyklí z extraligy. Za Calgary Hitmen hrálo pět borců, kteří narostli minimálně do 195 cm. Jen o trochu menší byl Ryan Getzlaf, budoucí hvězda Anaheimu.
„Asi jsem Calgary nepřesvědčil. V té době na tom klub navíc nebyl dobře ani finančně, odpískali dokonce i farmářský tým. Nejlepších pět kluků z vlastní farmy nastrkali jinam, ale vlastní neměli,“ popisuje bývalý útočník dvacet let starou historii. „Je hodně těžké se do NHL dostat. Ale když už vám to vyjde a odvádíte, co se od vás chce, můžete ji hrát hodně dlouho,“ doplňuje.
„Bylo to hezký, náročný, ale neuspěl jsem tam. Vrátil jsem se po roce a půl zpátky do Prostějova a nastupoval za áčko. Ale tam se to začalo hroutit, sestoupilo se,“ rozebírá, jak začala jeho cesta do Pardubic.
Měl jít do Poruby, ale nedomluvili se na penězích. Pak se objevila možnost nastoupit za Chomutov, jenže tam by na něj zůstala jen pozice ve čtvrté lajně. Tým už plánoval útok na postup do extraligy, věřil sehranému jádru.
„No a jak tak jedu domů do Prostějova, u Jihlavy jsem to vzal na Hradec, najednou už to šlo rychle,“ vypustí Cetkovský jeden ze svých klasických vtipků. Když to zkusíte ještě jednou, jak se tedy chlap z Prostějova dostal do Pardubic, pokračuje: „Úplně normálně, autem.“
V sezoně 2004-2005 hrál 1. ligu za Hradec, kde s ním nastupovali i současný kouč Mountfieldu Tomáš Martinec nebo reprezentační kapitán Roman Červenka. Dva roky pak čekal na extraligový gól, ale následně to spustil. Stal se jedním z nejplatnějších power forvardů v Česku. Když byla potřeba, tak se porval. Když jste si nedali pozor, srazil vás k zemi a obral o puk. Ve 366 zápasech základní části posbíral 130 bodů (63+67), dvanáct sezon nastupoval za Pardubice, jen si na chvíli odskočil na hostování do Mladé Boleslavi.